I v nejhorším je s Tebou úsměv!

    Vždy jsem si myslela, že úsměv je zadarmo. Lehké pohnutí koutky a je to. Jenže to má háček. Úsměv není jen známka šťastného duševního života, výborné psychiky nebo důkaz štěstí. Je to též výborná přetvářka pro ostatní. Člověk za úsměvem často skrývá to, co ho trápí jen do té chvíle, než má sílu se vypořádat s problémy, které ho zevnitř ničí. Znám to z vlastní zkušenosti. Ráno jdu na autobusou zastávku, potkám spousty známých lidí, celou dobu jdu jako zkamenělá, ale při pozdravu se usměju, ale to trvá jen pár vteřin a zase nic. Cestou autobusem do školy koukám, jak se zamlžuje okno vedle mě, a přemýšlím, jak mě se mlží celý můj život.

Chce se mi brečet, ale nemůžu.

Chce se mi křičet, ale nemůžu.

Co jiného mi zbývá?

Usmát se!

    Vidím to každý den ve škole. Lidé se šíleně přetvařují, ale vždy jsou hodní, mají v sobě něco pěkného, něco, co je šlechtí. Též mám občas „své dny“, kdy se uzavřu do sebe a nikoho si k sobě nechci připustit, ale vždy přijde někdo, kdo mě třeba jen obejme a najednou je mi HEJ!

Jen škoda, že takových lidí na světě je už opravdu malinko.

    Nedokážete si představit, co dokáže s lidskou psychikou udělat strach o ostatní. Sedíte doma, klepete se, nemáte na nikoho náladu, protože se bojíte, pociťujete strach, obavy...Jednoduše řečeno: jste v hrozném stresu. Bohužel někdy dochází i k sebeubližování si. Lidé se nedokáží vyrovnat s tím, že by o někoho přišli, tak radši přijdou o svůj život.

Dočista ztrácí chuť do života.

Co na to říct?

Nejleším lékem na bolest je odpočinek, relax, činnost, která nás baví nebo chvilky s člověkem, u kterého víme, že je nám oporou a se vším nám pomůže. Někdy je nejlepší i obyčejný smích.

Ne nadarmo se říká: „Smích je lék!“

Člověk by měl svůj život žít s daným optimismem.

Chápu, že někdy prožíváme stres, který nejde lehce opustit, ale vždy existuje „věc“, která ho zastaví a potlačí směrem pryč...:-)