Minulost nadevše

    Nikdy jsem neměla talent na malování, kreslení, zpěv a už vůbec ne třeba na matematiku. Tu jsem si protrpěla celé čtyři roky a bohužel ještě budu muset, ale vždy mě hrozně těšilo si po škole jít zacvičit nebo zaběhat. Všechen stres byl pryč. Díky sportu jsem se setkala se spousty známými moderátoty (Štěpán Škorpil, Lucie Borhyová,...), sportovci (Petr Koukal, Roman Šebrle,...), zpěvačkami (Debbi, Olga Lounová,...) i herci. Nechybělo málo a můj život mohl být velmi známý, ačkoli si za to můžu vlastně sama. Já se rozhodla jít na školu plnou „umění“ a hudby, tam nikoho nezajímá, jestli jsem měla první místa za běh nebo plavání či diplom za nejlepší sportovkyni.

    Když se ale kouknu na všechny ty diplomy a medaile, nebyla jsem nejhorší. Aerobik mě též posunul hodně dál a možná jsem na sebe mohla v tomto sportu dbát více. Všechno jsem si bohužel uvědomila až moc pozdě. Pozdě a v době, kdy už můžu ostatním jen závidět jejich úspěchy, protože já už v životě taková nebudu nikdy. Nikdy už si nezaběhnu kilometr na čas za podporu svých úžasných učitelů, nikdy nezaplavu 50m na první místo a už nikdy nebudu stát na stupni vítězů a dívat se, jak mi všichni věří na fandí. Co mě ale stále drží nad vodou je chuť si aspoň obden pořádně zacvičit, protože kvůli škole toho moc nezmůžu. Párkrát si vyjdu po večeru zaběhat, zacvičit. Hlavně se udržovat stále v kondici. a dodržovat zdravý a správný jídelníček. Nezahodím jen tak něco, co mě drží nad vodou, když jsem ve stresu a potřebuji se odreagovat.

    Za úspěch beru i to, že mám přítele, který miluje sport stejně jako já a dokáže mě namotivovat. Je přímo úžasné nechat se naplnit silou od někoho, kdo vás má rád, i když sám ví, že už nejsem na tom vrcholu, na kterým mě sám ještě před rokem viděl. A hlavně slova „PRO MĚ JSI STÁLE NEJLEPŠÍ SPORTOVKYNĚ“, jsou plná takové síly a energie, že by mě to i teď zvedlo z postele.

Nezbývá mi nic jiného, než svou minulost brát jako velkou motivaci do budoucna, s tím, že jednou nechci skončit jako pravidelná návštěvnice KFC a MCDonaldu. A hlavně vše brát za skvělou příležitost k tomu, že i mé děti by jednou mohly být stejně tak úspěšní, jako jsem bývala já. Není nic hezčího vidět dítě, které sportuje a zařizuje si tak pevné zdraví, než někoho, kdo jde s cigaretou a lahví vína z hospody a sotva vidí na cestu a ví, kdo on sám je...