Nespoutaná láska

Jako vždy jsem čekala, až uslyším jeho hlas. V zápětí se ho jeho kolegyně zeptala, zda li se na dnešní 1. Máj líbal a já jen zaslechla ANO. Celé jeho vyprávění jsem obrečela a momentálně nedělám nic jiného. Moje více přátelské vztahy zmizely. Bohužel jsem se jen mýlila. Opravdu můžu milovat dva muže najednou?

Víte, je těžké kráčet ulicí a nemyslet na nic jiného, než na svého přítele, který se na Vás pokaždé usmívá a tráví s Vámi nezapomenutelné chvíle a jste do něj strašně zamilovaná.

A něco jiného je, trávit víkend se svým kamarádem, kde to bude v listopadu rok, co si každý víkend píšete. V našem psaní je spousty pochopení, a i když toho nemáme moc společného, vzájemně se doplňujeme. Jeho baví moderování, mě psaní. Tady je vidět, že nejsme úplně na stejné vlně. Nedokážu bez něj být sotva jeden víkend a musím to v sobě držet celý týden. Proč to nedokážu navždy utnout, aby byl pro mě jenom kamarád. Vždy si řeknu, že mu nenapíšu, ale tohle si dokážu myslet pouze chvíli. Přestávám věřit i v to, že ho někdy uvidím. Upřímně? Bojím se, že mi ta nadšenost na něj ubývá. Jediné, co potřebuji, jsou prázdniny. Ty dva měsíce bez facebooku, notebooku a jeho hlasu. Vážně už si chci lehnout do leskle zelené trávy a koukat do nebe s myšlenkami, že je mi tak lépe.

Jen se bojím, že naopak ty dny pro mě budou ještě horší, než čekám. Možná si je představuji strašně lehké. Tím myslím to, že naopak po něm budu ještě víc toužit a nebudu chtít nic jiného, než ho poslouchat. Někdy mám pocit, že sama nevím, co chci. Netuším, jestli ho vlastně nevyužívám já?

Tím chci naznačit, že vlastně celých těch 6 měsíců neděláme nic jiného, než se domlouváme na naší společné schůzce, voláme si hádáme se a ještě jsme nebyli schopni se sejít? Oba se vymlouváme na to, že máme moc práce, přitom se oba něčeho bojíme? Nebo mám opět strach jenom já?

Má vůbec cenu si něco domlouvat, když budu mít pořád v hlavě jeho večerní májové povídání? Už dnes to rádio ani nezapnu a v pozdních večerech vypnu i FB, protože tohle mě nepustí hodně dlouho. Momentální činnost mých očí, jsou slzy. Rozhodně nechci naše přátelství zničit zamilováním, ale sama nevím, co cítím. A jak už jsem minule psala, svátek zamilovaných je pro mě tabu.

Chtěla bych se vrátit to dětských let, kdy jsem neřešila, jestli se líbím tomuto chlapci či jinému. Ty dny, o kterých jsem nedělala nic jiného, než oblékala panenky a barbie. Neznala jsem co je to FB, e-mail, chatování a hlavně, co znamená LÁSKA. To slovo, jež mě trápí úplně ze všeho nejvíce.

Já už ani upřímně nemám sílu napsat, co mě trápí, protože je toho hromada a já doufám, že brzy zavítám ve své vyhřáté posteli a pořádně se spolu se slzami vyspím. Nebude to tak lehké, ale není to poprvé ani naposledy, co takto budu usínat. Ani na tu školu v tuhle dobu nemyslím, protože nemám náladu vůbec nic dělat.