Příběh s tématy: Láska. Sex. Přátelství. Houbaření. Škola. Čím chci být.

Blížili se poslední dny školy a mě čekalo vysvědčení. Upřímně, nejraději bych se šla někam schovat, protože tyhle známky jsem přesně nechtěla. Matematika je v tuto dobu nejhorším předmětem, nad kterým si lámu hlavu už od šesté třídy. Můj vyučující je straší pohledný muž s knírkem a bradkou, která ho dělá více starým, ale třeba se změní, dyť co nyní není, může být. Co se týče jiných předmětů, nebyla jsem na tom moc dobře. Nejde o to, že bych nedávala pozor, ale o to, že jsem byla až po uši zamilovaná. Dokázala bych se koukat stále a pořád na to jedno určité místo a být myšlenkami úplně jinde. O přestávkách jsem chodívala s holkami do jídelny, kde se pánové scházeli, aby probrali zrovna nové kolekce triček, džínů a bot, které si budou brát na diskotéky, aby oslnili holky z vedlejší třídy. Já se o tohle téma nikdy nezajímala. Měla jsem svůj styl, který mi vyhovoval. Neříkám, že bych byla nějaká krasavice, ale když jsem chtěla, moje řasenka, rtěnka a tužka na oči udělali neuvěřitelnou ozdobu mého obličeje.

Po škole jsem čekala u staré kotelny, kde jsem se scházela s mými přáteli. Ostatní tam vždy kouřili, ale abych to vyzkoušela, to bych musela mít velkou odvahu se pak kouknout rodičům do očí a přiznat se, co jsem udělala. Kouř se stále mihotal před moje oči, když jsem náhle zahlédla svého vyvoleného. Moje srdce začalo tak rychle bít, že jsem se málem neudržela na vlastních nohou. Bohužel jsem o něm vážně nic nevěděla. Jestli se dobře učí, jestli vůbec někoho má, jaký je jeho oblíbený předmět, který nikoliv, na co kouká, co poslouchá,… Stále jsem se snažila přijít na to, jak se k němu dostat. Nechci, abych vypadala směšně nebo trapně a hlavně se často trémou zadrhávám a už tak bych ho asi neoslnila. No a co. Nejsem ta, co by na kluky musela mít výstřih a sukni, kde by mi koukala půlka zadku. Celou tu hodinu a něco jsem na něj jen civěla, pak jsem s očima plných slz odešla domů, kde jsem nad tím opět dlouho přemýšlela. Odreagování jsem našla v matematice. Rovnice pro mě znamenali jen jedno a to naprostou kravinu, kterou mohl vymyslet jenom největší idiot. Doučování jsem si vzít nemohla, protože můj učitel je ještě větší ignorant.

Druhý den ve škole mě čekal nádherný dárek. Pan učitel nám oznámil závěrečnou písemnou práci, na kterou jsem měla pouze týden. Já vím, že týden je dlouhá doba, ale pro mě to je něco jako minuta. Ostatní hodiny mě strašně bavily a to bez ironie. Zvlášť německý jazyk, kde jsem měla nejlepší učitelku na světě. Po škole pro mě byla kamarádkou, ve škole kantorkou. Normálně si píšeme přes sociální sítě a povídáme si o přestávkách. Špatné je, že má nejlepší kamarádka naše přátelství úplně zničila. Věděla o mně vše a dokázala toho bezvadně zneužít, jak? O tom raději nebudu ani mluvit. Můj den se nesl v duchu matematiky, tedy jak jinak.

Přes týdenní snažení jsem nakonec matiku zvládla na dvojku. Pan učitel byl asi pod menším vlivem alkoholu, protože mě pochválil a řekl, že to nečekal. Dokonce měl prý tušení, že jsem to opsala, ale po úspěšném přezkoušení u tabule mu málem vypadly oči, jak jsem mu to skvěle vysvětlila. Já vím, dokážu překvapit, to je prostě ve mně. Jelikož byl pátek, chtěla jsem si ode všeho odpočinout a hlavně zapomenout na Dana. Ano, zjistila jsem konečně jeho jméno.

Více bohužel ne. Večer jsem si zabalila, nasedla na autobus a pustila si hlasité rockové balady do sluchátek. Na místě mě přivítali babička s dědou a chudákem pejskem Roxy, který už měl se životem také na mále. Babička mi jako vždy po mém příjezdu uvařila zelený čaj, který jsem milovala. Vzala jsem si Roxyho na klín a pozorovala televizi. Moje nálada nebyla plná elánu, ale nakonec to snad zvládnu. Babička mi ještě řekla, že jde ráno v pět na houby, jestli nechci jít náhodou s ní a já už jí jen řekla, ať mě klidně vzbudí. Po pár minutách se mi zavřely oči a děda přese mě hodil teplou deku, pod kterou mi bylo stejně nejlíp.

Ráno jsem vstávala s babičkou a děda s Roxym ještě sladce pochrupovali. Rychle jsme se oblékli a vyrazily lesem až k samotné chaloupce, kde jsem zahlédla svého prvního hříbka. Byla jsem na můj věk strašně vyjevená a skákala radostí, až mu upadl klobouček. Babička na mě koukala a jen se pousmála. Hříbka jsem položila do košíku a šli jsme dál. U toho jsme byli schopné najít společné téma a zasmát se. Za dvě hodiny už byly naše košíky vrchovaté a tak jsme pomalu vyrazili k chatě, kde nás svým hlasitým štěkotem přivítal Roxy a dědy hlasité vrzání pilky. V tom mě trklo, že jsem při houbaření úplně zapomněla na to, že nějaký Dan existuje. To mě nehorázně potěšilo. Bohužel houby nejím a tak moje práce byla pouze babičce pomoci připravit houbové lahůdky pro dědu. Tímto pro mě víkend skončil, protože ráno mi jel brzy vlak a chtěla jsem si cestu zpříjemnit procházkou na vlakové nádraží a poté na autobus.

Doma mě čekala příprava do školy a na odpolední schůzku s přáteli, kde bude nicméně i Dan. Ráno ve škole nám třídní oznámila, ať začneme uvažovat nad výběrem našeho povolání, a že nám příští hodinu donese zápisové listy, na které to každý prozatím napíšeme, a pak si s námi o tom promluví, tedy další třídnická hodina. Dlouho jsem přemýšlela nad učitelkou. Mám ráda děti, moc mi nevadí příprava do školy a ani mi nepřekážejí učitelé, kromě jednoho. Dále také nad spisovatelkou. Nedělalo a nedělá mi problém se rychle chytit na jakékoliv téma, ale to bych asi nechala stranou a věnovala se tomu pouze jako zájmu ve volném čase. Když jsem nahlas řekla, že chci být učitelka, moje kantorka se na mě mile usmála a řekla, že pokud budu chtít, je tu pro mě kdykoliv, kdybych něco potřebovala. Velmi mě její reakce potěšila a celou hodinu jsem slýchávala své spolužáky, jak na učení kašlou, a polovina třídy se hlásí na zvláštní školu, kde je to lehké. Podle mě je to jejich volba. Do toho mi nic není, ale nesedí mi to k pár kamarádům, kteří mají podle mě na víc, ale jak jsem řekla, nebudu jim do toho zasahovat, přeci mám co dělat sama se sebou.

Kráčela jsem po chodbě s učebnicemi v ruce, když jsem náhle narazila na Dana, který do mě strčil, a všechny mé věci se mi vysypaly na zem. On poklekl, vše mi sebral a jedním okamžikem jsme oba sáhli na sešit zeměpisu, kde se naše ruce jedna jedné dotkly. Podívala jsem se mu do očí a poohlídla se na jeho rty, které se trémou třepaly. Chtěl mi strašně něco říci, ale já jsem mu ukazováčkem zastavila jeho snaživou mluvu, poděkovala mu a odešla ke skřínce. Domů mě doprovázela má skvělá nálada, ale ještě před tím se mé nohy zastavily u kotelny, kde ale nikdo nebyl. Otočila jsem se na podpatku a chtěla jít domů, ale…

Za ruku mě chytil Dan a přivítal mě spolu s gerberou, tedy mojí oblíbenou květinou, ukazováčkem přejel přes mé rty a políbil mě. Byl to nejkrásnější pocit na světě. Ono když se o někoho dlouhou dobu snažíte, pak to jinak popsat nejde. Naše rty se nechtěly vůbec odpojit, ale oba jsme pospíchali, a protože jsme měli stejnou cestu, tak už jsem nešla sama, ale ruku v ruce s Danem. Před domem mě znovu políbil a odešel. Ani si nevšiml, že jsem mu do kapsy od kalhot nenápadně dala papírek s mým číslem. Jak tak běžel den, tak mi najednou vibroval mobil a tam SMS zpráva od cizího čísla. Zpráva obsahovala:

„Čekám Tě v půl 8 na autobusové zastávce. Bude jen na Tobě, jestli dorazíš. Nic se na našem vztahu měnit nebude, protože jsi jistě poznala, že jsem do tebe blázen a to vážně přísahám. Takže Tě tam budu určitě čekat. Měj se hezky. Pa. P. S. Miluju Tě a děkuji za číslo. S láskou, Dan. “

Po téhle SMS mi málem vypadly oči z důlků. On mě vážně miluje? Musel mi to tajit, moje láska k němu trvá strašně dlouho, ale nic se nemění na tom, že za ním nepřijdu. Rychle jsem běžela do koupelny, popadla žiletku, gel, šampon, kondicionér, hřeben a další potřebné věci. Vyčistila si zuby a celou dobu potom žvýkala žvýkačky. Na sebe jsem si vzala sukni, lodičky, kostkovanou košili a přes to ještě lehký svetřík. Měla jsem 10 minut, abych tam došla. Na místě určitém mě nikdo nečekal a bylo už pár minut po našem nařízeném čase. Náhodou mi někdo zakryl oči a já cítila jeho voňavku, ze které jsem byla úplně vedle. Chytil si mě a přitáhl k sobě. Bylo mi nádherně! Vzal mě za ruku a kráčeli jsme spolu po dlouhém chodníku, kde byla jen tma, pár keřů a vedle nás občas projelo nějaké to auto. Přišli jsme k jeho domu, zeptal se, jestli mě může pozvat k sobě. Já jsem souhlasila a můj dovětek byla věta „Miluju Tě“. Doma to jeho rodiče měli strašně krásné a sladěné do jejich oblíbených barev. On mě ale vedl do svého pokoje, kde jsem tedy zírala! Měl uklizeno 100x lépe, než já. Ještě, že jsme nešli ke mně, asi bych se hanbou propadla. Sundal mi svetřík a opět si mě k sobě přitiskl. Nechala jsem ho, ať si se mnou dělá, co chce. Jeho doteky byli tak příjemné, že jsem ho vážně úplně nechala. Bylo mi jedno, co se chystá udělat. Zanedlouho jsem se nebála mu sundat tričko a vychutnávat si jeho vůni a sladké polibky. Oba jsme za tu chvilku byli jen ve spodním prádle, ale ještě před tím, zaběhl pro šampaňské a při přípitku mi řekl, že všechno myslí vážně a pokud se spolu tuto noc vyspíme, nebude toho litovat, ale také mě do ničeho nutit nehodlá. Jen pro informaci, už mi 15 je. Řekla jsem mu do očí, že strach mám, ale s ním se budu snažit, aby byl spokojen. Políbil mě a sundal ze mě a ze sebe poslední kousky našeho oblečení.

Do teď jsme spolu a já mám pocit, že je to vše pohádka či sen, který za chvíli skončí. Ale ráno se pořád probouzím, takže pořád žiju a jsem šťastná :-).