Rozhovor- Jiří SVOBODA -Rádio BLANÍK ;)

Jak jste se dostal k samotnému moderování?

Bylo to v roce 1995, když jsem byl v prvním semestru na univerzitě. Přemýšlel jsem o nějaké brigádě, kde bych si mohl jako student přivydělat pár korun. Bavilo mě poslouchat hudbu, zajímal jsem se o zpěváky a zpěvačky, a tak mě napadlo zeptat se v jednom malém regionálním rádiu (dnes již neexistuje), zda by mě vzali jako moderátora. Vyzkoušeli si mě na mikrofon, líbil se jim můj hlas a dali mi příležitost vysílat v noci. Postupně jsem se dostal mezi top moderátory na prestižních vysílacích časech. Za téměř 18 let této práce jsem prošel celkem čtyřmi rozhlasovými stanicemi. Mé poslední a zatím nejdelší angažmá je na Rádiu BLANÍK, kde se z éteru ozývám téměř devět let. Nakonec jsem se nikdy nevěnoval oboru, který jsem studoval.

Napadlo Vás někdy, že vlastně vy byste mohl pracovat v médiích?

Abych řekl po pravdě, tak mě to původně ani nenapadlo. Vyrůstal jsem v době, kdy jsme zde měli jiný režim a jediné státní rádio. Soukromá rádia začala vznikat až po Sametové revoluci. V té době mě ale dění kolem médií už začalo zajímat. Býval jsem třídním "šaškem" a spolužáci mi vždy říkali, že bych se mohl živit v rádiu nebo televizi. Možná i to rozhodlo, že jsem to šel jednoho dne zkusit. A jsem rád, že jsem mohl mimo rádia i řadu let pracovat v televizi. Mimo jiné i na ČT24, jako moderátor zpráv.

Co Vás na moderování nejvíce baví?

Moderování je pro mě velmi tvůrčí práce, každý den je jiný. Jsem rád, když se s posluchači mohu podělit o nějakou radostnou zprávu, když je mohu potěšit hezkou písničkou. Velmi zajímavé je dělat rozhovory se známými osobnostmi. Obnáší to mnoho příprav a svým způsobem je to adrenalin. Zvláště, pokud jako moderátor stojím na podiu před zaplněným kulturním domem, sportovní halou nebo náměstím. Mám rád kontakt s lidmi a ten mi práce moderátora dává plnými hrstmi.

S jakou osobnost Vás nejvíce bavil rozhovor a v čem byl výjimečný?

Rozhovory s osobnostmi mě velmi baví. Mnohdy je pro mě setkání s někým známým velmi příjemným překvapením. Stejně jako většina lidí, mám o mnohých určité mínění na základě toho, co se o nich píše v novinách nebo říká v televizi. Často bývá pravda někde jinde. Jsem rád, když mohu se svými hosty občas nějaké bulvární nesmysly uvést na pravou míru.

Ale zpátky k otázce.

Velmi si cením toho, že jsem mohl dělat rozhovor s Karlem Gottem. Není u nás větší a váženější osobnost. Totéž mohu říci o Haně Zagorové, Heleně Vondráčkové nebo Petrovi Jandovi ze skupiny Olympic. O všech těchto hostech mohu říci, že z nich při osobním setkání vyzařuje pokora. Nesetkáte se u nich s povýšeností nebo pýchou. Velmi dobře si uvědomují, že sláva je pomíjivá. Jeden den mohou být národem milováni a druhý den nenáviděni anebo úplně zapomenuti.

Myslíte si, že se vyskytne doba, kdy práci v rádiu ukončíte, co pak budete dělat?

To je velmi složitá otázka. Jednoho dne se samozřejmě může stát, že mě třeba v rádiu už nebudou chtít, nebo já odejdu z nějakého důvodu sám. Zatím o tom moc nepřemýšlím. Jsem rád, že mohu dělat práci, která mě baví a ani po těch letech nepřestává bavit. Co bude někdy v budoucnu… proč to řešit nyní? Vše stejně může být úplně jinak, než si vysníme. Častokrát se nám život nečekaně otočí naruby. Osud si s námi rád zahrává a chystá různá překvapení, kterým se musíme vždy nějak přizpůsobit..

A jak říkal Forest Gump: "Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš."

   Zde se můžete podívat na další fotky: