Smrt blízkého člověka
Publikováno 09.03.2013 v 12:21 v kategorii Život., přečteno: 375x
Nikdo nejsme výjimečný. Každý má za sebou nějaké úmrtí v rodině či životě. Já jsem toto také zažila. Je to sice už 3 roky, ale pořád to ve mně je. Nedokážu se vyrovnat s tím, že jsem nemohla zasáhnout. Bohužel není to ničí vina. Může za to zdraví. Lidé jsou nemocní a jak se říká: „Bylo to pro ně vysvobození“.
Chápeme to tak, že, když je člověk nemocný lékaři do nich rvou prášky, kapky, injekce apod. Ale nabízí se otázka…
K čemu
to je?
Podle mého názoru je to na nic. Pokud víme, že člověk už tu dlouho nebude, měli by to doktoři ohlásit blízké rodině. Ta se s tím bude srovnávat mnohem lépe, než když přijedete do nemocnice a doktoři Vám oznámí větu: Je pozdě.
Když nám toto ohlásili doktoři, měla jsem chuť je seřvat. Kopala, mlátila a nadávala jsem celý den.
Zasáhne to nejen Vás, ale všechny okolo.
Povím Vám lék, který mi jednou poradil můj velmi dobrý kamarád.
Musíme si každé ráno říci to, co nás nahodí. Umět se povzbudit a být si oporou. Dělat všechno pro toho člověka, který nám navždy odešel. Myslet na něj, ale neplakat. Určitě by nerad viděl, jak jsme smutní. Naopak když vy se smějete on pláče radostí, že jste šťastní.
Chápu, že život se změní o 365°, ale potom se Vám uleví. Nesmíte si stále a pořád lámat hlavu s tím, že už tu není. Ale on žije! V našem srdci a v naší hlavě.
A u mě má babička nezmizí ani z jednoho místa, protože to byl velmi blízký člověk, kterého jsem milovala a pořád miluji!
Komentáře
Celkem 5 komentářů
Karlos 09.03.2013 v 14:40 Emotivní článek k zamyšlení. Opravdu, važme si zdraví, je to to nejcennější co máme, bohužel ne každý si to uvědomuje, mnoho lidí si to uvědomí až když je nějaký problém...
verunka11.infoblog.cz 09.03.2013 v 19:00 Děkuji za komentář.
Souhlasím s Vámi.
Bomberious 09.03.2013 v 19:30 Otázkou avšak zůstává, zda jsou pak oni dotyční lidé připraveni, schopni unésti ono tíživé břímě pravdy, a to po celou dobu zbývajícího života onoho blízkého! Víš, česká postmoderní společnost není na takové jednání, chování ze strany lékařů zvyklá! Je to spíše otázka kultury, tradice! Ale např. ve USA se od lékaře přímo očekává, že řekne rodině hned vše "natvrdo", ať je vývoj nemoci jakýkoliv!
S pozdravem
Bomberious
verunka11.infoblog.cz 09.03.2013 v 20:08 Nikdo nebyl se mnou a babičkou v tu dobu, co mi pomalu a nejistě odcházela. Mě rodiče neustále opakovaly, že je jen nemocná a pak se dozvím, že má nádor na mozku.
Dozvěděla jsem se to jen v tu dobu, kdy už ani nevěděla, kdo jsem. Najednou jsem místo Veroniky byla Andrea a byla jsem podle ní vdaná apod.
Když v téhle situaci člověka vidíte, je to příšerně a já tehdy s ní byla ve svých 11 letech. Tolik ráce jsme spolu prožily a ona mi pořád dokazovala, jak moc mě má ráda.
Smrt nám nikdo neohlásil, ale věřte mi, nebo ne, mám pocit, že nezemřela sama, ale doktoři jí v tom pomohli.
Hezký večer.
Veronika
b 11.03.2013 v 19:53 Někdy nad tím taky přemýšlím a pak je mi z toho hrozně..