Talentové zkoušky, úspěšné?

   Je 22. dubna, termín přijímacích zkoušek na pedagogickou školu je tady. V ten den jsem ráno vstávala se strašnými nervy. Při snídani se mi strašně klepala ruka, což bylo vážně z nervů, jsem ráda, že jsem udržela mobil na psaní SMS. Na sobě jsem měla džíny a černé dlouhé triko s tygrovaným šátkem a balerínkami.

Peklo teprve přichází!

    Večer mi bylo řečeno, že do Prahy se mnou a mamkou jede její přítel. Jenže tomu se v ten den ráno udělalo nevolno, a tak mamka musela hledat spoj do Prahy. Naštěstí úspěšně!

A ta cesta autobusem? Tak si vemte, že ze Slaného do Prahy-Dejvice, je to takových 40min. Před Kladnem, byla tak dlouhá kolona , že ještě v 7:20 jsme byli ve Slaném a já tam měla být v 7:45. Docela super, né? Ten řidič věděl, jak mě vynervovat. Pocelou tu dobu mi chodili SMS zprávy na mobil, jak mi všichni drží palce, ale já se díky času, o kolik přijedu pozdě radši nepodívala.

Když bylo nějakých 7:50, mamka zavolala zdejší profesorce, která měla přijímačky na starost, aby se prostě nezlobila, ale že přijedu až tak kolem 8h, což díky Bohu pochopila.

    Já vešla do budovy a kráčela jsem do určité učebny, kde jsem profesorce musela ukázat občanku a posadit se. Výhradně nesnáším, když se na mě kouká nějakých 16 holek, které vlastně vůbec neznám. V tu dobu to pro mě byly holky, vlastně soupeřky, které jsou každá dobrá v něčem jiném.

Usadila jsem se a úspěšně vyplnila vstupní test z Čj. Poté mě čekala taletová zkouška z výtvarné výchovy, a to nakreslení makovice tužkou a malba temperami. Je fakt, že kreslení jsem se obávala nejvíce, ale naštěstí se mi to povedlo a důležté myslím bylo to, že mně se obrázky líbily!

Po VV jsem přešla na tělesnou výchovu. Tak tady jsem neměla strach vůbec. Na kurzech mi bylo profesorkou řečeno, že sestava z gymmnastiky je na plný počet bodů. Téměř všechno jsem dala na plný počet, až na tancování waltzu. Tam jsem pokazila rytmus.

Co se týče dramatické výchovy, přednes prozaického naučeného textu, tak Makarony od Miloše Macourka nezklamaly, říkaly se mi hodně dobře a já byla spokojená. Další odříkání nějakých říkadel, to už byla pro mou pusu hračka.

Jako poslední mne čekala hudebka! Tak tady ten předmět je pro mě HOROR! Jsem vážně dost zvědavá, co od září budu mít za známky, protože já prostě zpívat neumím. Z nějakých 15bodů, mám pouhé 3. Teď se tomu směju, ale ono mne to hodně rychle přejde, nebojte!

   Zkouška se skládala ze zpěvu lidové písničky, analýzy tónů a vytleskávání rytmusu, popřípadě hry na hudební nástroj, jenže já jsem jim tam spíš hrála na nervy.

Pan profesor, kterého jsem měla na kurzy, tam byl samozřejmě též, ale kdybych ho tam neměla, asi by ze mě trémou nevypadlo jediné slůvko...

   Domů jsem odjížděla kolem 3h odpoledne. Cestou domů jsem za úžasných pomalých písniček usnula a probudila se až ve Slaném. Jsem ráda, že další zkoušky budou až maturita za 4 roky, pokud se k ní tedy vůbec dostanu. Věřte mi, jsou to nervy!

Díky tomu, jsem ale ty přijímačky dala a od září je ze mě studentka SpŠ v Praze.

Jsem šťastná!